Jdi na obsah Jdi na menu
 


00:33:27

28. 8. 2007

00:32:27 lodního času
„Uzavřít průchod do velitelské sekce! Teď!“
Neváhám ani vteřinku a dlouhými vlákny svého vědomí se napojím na dveřní mechanismy, otočím pomyslným klíčem a nechám dveře dopadnout s těžkých žuchnutím do zrezavělých kolejí.
„Gravitaci vypnout…teď!“
Další kapitánův rozkaz a já jej bezpodmínečně splním. Mezitím jedním z mnoha svých očí sleduji postup tmavě oděných mužů s krátkými zbraněmi. Postupují opatrně a ve chvíli, kdy vypnu umělou gravitaci, se vznesou do prázdna, směšně na okamžik zamávají pažemi, pak se ale bleskurychle přizpůsobí a pohyby paží a nohou se dají znovu do pohybu vpřed.
K velínu.

 00:32:35
„Dělej! Už tu budou!“ kapitánův hlas řeže nepříjemně jako pila.
Pět mužů v černých overalech již sedí ve velíně s puškami připravenými k palbě. Snímám tepovou frekvenci všech pěti mužů, šestý se teprve blíží chodbou k velitelskému můstku, neboť musel manuálně uzavřít přední sekci. K tomu je potřeba lidské paže a ne mého elektronického mozku.
Přepnu pohled na šestého muže, který se pachtí nehmotností chodby, přidržuje se kabelů stékajících ze zdi, odráží se od nich.
Pospíchá. Za námi do velína.

 00:32:39
Dvanáct vojáků v uniformách Federální Námořní pěchoty se zkušeně odráží od zdí, dokonce bleskurychle reagují na mé samovolné spuštění umělé gravitace. Je to jen na vteřinku, ale skoro ani nezakolísají, jen jeden z nich cosi zašeptá do mikrofonu před svými ústy.
Během setinky projedu scannerem jejich vybavení.
Pod taktickou vestou tmavé barvy, jejíž kapsy skoro přetékají zásobníky s municí, má každý voják neprůstřelnou kevlarovou vestu s vyztuženým koženým límcem, který jakžtakž chrání krk před střepinami.
Tmavé kapsáče obepíná na stehně elastický pásek s pouzdrem na černou automatickou pistoli. Kolem pasu opasek s pěti granáty, rozeznávám granáty kouřové, oslepující nebo dokonce šokové.
Někteří vojáci mají na zádech pouzdro pro krátké brokovnice s upilovanými hlavněmi, v takto úzkém prostoru totiž nadělá řádná dávka broků pořádné svinstvo.
Skoro všichni jsou ale vybaveni krátkými černými automatickými zbraněmi se sklopnou pažbou. Zde není třeba přesnosti na velké vzdálenosti, zde bude potřeba kadence a pokud možno rychlých prstů na spouštích.

 00:32:45
„Otče!“
Ihned se zjevuji před kapitánem ve své holografické podobě, kterou mi dali. Jsem možná padesátiletý chlapík s vojenským ježkem již zbarveným do šeda, na sobě mám jednoduché tmavé džíny a koženou bundu.
„Ano.“
„Převeď veškerou energii do motorů, nech je vytočit na maximum, ale hlavně se drž na místě,“ přikazuje a přitom se dívá na holoprojekci, na níž procházející skupinka dvanácti vojáku úspěšně překonala poslední mnou zabezpečené dveře. Teď už je od velína dělí jen dlouhá chodba s manuálně ovládaným dveřním zámkem do přední sekce. Tedy k nám.
„Chápu,“ řeknu jen svým hrubým hlasem.
Rychle propočítávám desítky tisíc údajů.
Přitom kontroluji postup vojáků. A tepové frekvence posádky.
„Kostky jsou vrženy,“ zašeptá kapitán a tiše se zasměje.

 00:32:57
„Je vám to jasné?“ řekne a pohlédne na své muže.
Všichni mlčí.
Všichni. I ten šestý, který ještě stále oddechuje, jeho tepová frekvence je nebezpečně vysoko, ale přičítám to jen fyzické zátěži, které normální technik není přivyklý.
„Víte, že když nás dostanou, zabijou nás…nebo přinejlepším zajmou a bude nás čekat soud.“
Kapitán se rozhlédne po svých mužích. Pak ukáže na holograf před sebou.
„Jestli nás chytí živé, čeká nás Nové Lefortovo, pánové, což je vlastně trest smrti.“
Stále ještě nalévám energii do motorů, až na obrazovkách, které stejně nikdo nesleduje, naskočí řada červených čísel a varování stejné barvy.
Co se dá dělat.
Pirátství je zločin. A vojáci jsou na chytání pirátských lodí vždycky natěšeni.

 00:33:10
Už jsou tu.
Vidím jejich pevné ruce se zbraněmi zapřenými do ramenou, pevné kožené boty se opatrně odráží od podlahy. Naposledy se je pokouším zmást, zapínám na kapitánovo němé přikývnutí motory, cukavým skokem posunu loď dopředu, obrátím ji, takže v okamžiku, kdy zapnu gravitaci, vojáci, kteří intuitivně drželi polohu takovou, v jaké byli, nestačí zareagovat a místo stropu mají najednou podlahu.
Posádce ve velíně je to jedno.
Všichni sedí na svých místech, křesla natočená k vchodu, takže hrozivé hlavně automatů míří přímo k postupujícím vojákům.
„Jak dlouho ještě?“ zeptá se kapitán. Zjevím se před ním.
„Potřebuji patnáct vteřin.“
„Máš je mít, Otče, jen nahromaď dost energie…“
„Samozřejmě.“ 

00:33:22
Vteřiny se pro mě vlečou.
Ale sám vidím, že pro posádku jsou to vteřiny nekonečné.
Protože vojáci už stojí za dveřmi a jednoduchou kumulativní náloží se je hodlají odpálit.
A mně stačí deset předlouhých vteřin k tomu, abych udělal to, co kapitán naplánoval.
Nahromaděná energie v podsvětelných motorech již dosáhla maxima, teď se hromadí v motorech skokových. Jejich současné spuštění, zatímco loď držím na místě, by znamenalo totální likvidaci celé lodě včetně tepelných štítů, které jsem právě z toho důvodu zbavil veškeré energie.

 00:33:23
Voják s prstem na spoušti dálkového ovládání se kryje za ocelovým sloupkem na chodbě. Ostatní mariňáci se tísní za ohybem chodby. Stav beztíže jim umožňuje naskládat se tak, že jsou dokonale kryti.
Kapitán a celá posádka sledují holografický obrázek, který jim přehrávám.
Všichni už dokonce i v beztížném stavu zaklekají a zbraně pevně vkládají do ramen.
Zpocené ukazováčky hladí lučíky, kapičky potu se vznáší všude kolem jako malé beztvaré flíčky.

 00:33:24
První zášleh exploze pronikne skrz dveře. Vojáci se v tu chvíli zvedají, piráti již na nic nečekají a oslepeni zábleskem mačkají spouště.
Perfektně secvičená jednotka mariňáků jim ale nedá šanci. Oslepující a šokový granát opouští dlaně a já vidím, že letí přesně.

 00:33:25
Přetížení motorů dosáhne svého maxima.
Granáty explodují.
Vojáci se dávají do pohybu. Jejich zbraně již míří na zmatené a oslepené piráty.

 00:33:26
Uvolňuji pojistku motorů, nechávám rudá čísla vyběhnout nad maximální hodnoty.
Již jen sleduji záblesky z hlavní vojenských automatů.

 00:33:27
Exploze.
Dříve, než rychlostí světla pohltí celou loď včetně posádky a vojáků, mačkám imaginární tlačítko a ukončuji nahrávání zprávy. Celý záznam vyšlu do prázdného vesmíru.
Plazmatické plameny olíznou celou kostru lodi včetně řídících počíta…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář