Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bohužel, první verze tohoto příspěvku zmizela v útrobách logoutu, takže si zkusím vzpomenout na vše, co jsem tam napsal.

Chemik vyrazil na sraz později, než čekal.
Ve 13:55 teprve vyrážel, ačkoliv sliboval, že zkusí přijít již ve dvě.

Po Národní třídě jsem se rozhodl zkusit vedlejší uličky, samozřejmě jsem se spoléhal jen na svůj orientační smysl. V úzkých uličkách jsem se připletl do jakéhosi průvodu, na jehož konci si vykračovali policisté v jiskřivých zelených uniformách. Pravděpodobně jsem narazil na dav lidí protestujících proti radaru na území ČR, ač sám jsem pro jeho umístění v naší matičce zemi. Zároveň jsem také s úžasem sledoval, jak spousta demonstrujících nese fotoaparáty a zuřivě fotí zákoutí Prahy s hlasitými komentáři v mně neznámých jazycích.
Nu, inu, což, že?
Proplést jsem se v uzounkých prostorách nemohl, a tak jsem šel s rukama v kapsách a sluchátky v uších dál, protestoval jsem pasivním projevem a snažil se obejít dav lidu, leč tento dav mě nepustil, dokud jsme nedorazili na Staromák. Tam jsem pohledem zhodnotil mladíky s českými národními dresy a půllitry piva v rukou.
Ze Staromáku jsem se vydal Dlouhou ulicí směr Masná, naladil se na její chodník a před domem číslo osm jsem srazil pána s fotoaparátem. Místo omluvy jsem ve zmatku otevřel první dveře, za nimiž jsem rozeznal nápis "čaj", vlezl dovnitř a trochu nechápavě se podíval na slečnu v zelené zástěře. Na stísněném prostoru třikrát tři metry jsem čajovnu tedy nečekal.
"Pardon," prohodil jsem spíše tomu pánovi, než oné slečně, vylezl jsem zase ven a zastavil se před dveřmi do již zmiňované čajovny.
Tam na mě pohlédla slečna se zelenou zástěrou a usmála se na mě. "Čajovna nebo kafírna?"
"Čajovna. Dolů?" řekl jsem a ukázal na prudké točité schodiště.
Kývla na souhlas a já se vydal do katakomb.
Tam dole plno. Ale durch.
Smluvené znamení, totiž výkřik: "Filipe!!" se nekonal, neboť Filipa jsem nikde nezahlédl. Místo toho mě oslovila dívka v brýlích.
"Saspi?"
Usmál jsem se a věděl jsem, že jsem doma.
Tedy vlastně v čajovně. Ale víte, jak to myslím.
Přitáhl jsem si stoličku, usadil se na ní a sledoval představující se skupinku čtyř lidí.
Šimon, Aňa, Světla a Tomáš P.
Představil jsem se jako Chemik a byl jsem rád, když poznali, že jde o mě :-)
I rozjel se rozhovor. Z Šimona se vyklubal politik s nově vzniklou - vlastně nezaloženou - stranou Šedá eminence, kterou chtěl bojovat proti týrání. Zvířat nebo dětí, to bylo jedno. Podepsal jsem jeho petici a jal se pokračovat v předem vytyčené strategii nenásilného pozorování a sledování a hodnocení lidí. Občas jsem prohodil nějaké moudro ohledně života na saspi, což bylo kvitováno pokrčením ramen, ale to se dalo čekat :-D
Do tří jsme tak seděli v pěti lidech, já s Tomášem P. popíjel mattonku, ostatní cumlali čaje. Světla na mě ihned zapůsobila, chytrá usměvavá slečna s přirozeným moudrem; Aňa si stále zakrývala ústa, když se smála - a že se smála často; Šimon byl mlčenlivý, ale tušil jsem za jeho čelem inteligentní mozek...ale Tomáš P. byl pro mě překvapením. Sice mlčel, ale věděl jsem, že mám co do činění s chytrým mladíkem, jehož projev-neprojev jen povzbuzoval mého tucha, že jde opravdu o zajímavou osůbku. Nechci mu lézt do zadku, to nikoliv, ale opravdu tak na mě působil.

Ve tři dorazila Lakejja.
Poznal jsem to, když na mě natáhla hlaveň svého kulometu. "Kdo z vás je Chemik?"
Hehe, to nejsem já.
"K čemu máš mobil?" Skoro jsem cítil, že se už náboj žhaví v komoře.
"Tady stejně není signál," zachránil mě Tomáš a já mu pohledem poděkoval.
Sotva se Lakejja usadila, poznal jsem, že mám co do činění s kulometem těžké ráže. Naštěstí se tři minuty po ní objevil Filip. Tedy Admin.
A už to jelo. Podepsal, stejně jako Lak, Šimonovu petici a jal se hulit vodní dýmku a bumbat čaj. Lak se vrhla na Irish cream, což jsem s Tomášem a našimi mattonkami ohodnotil výrazným pohledem :-D
Ale v půl čtvrté se všechno změnilo.
Dorazil pán dne a večera.
Dorazil Nethar.
Hned na schodech jsem věděl, že - nejen že to je on, ale - mám tu čest s osobou, se kterou si budu rozumět hodně dobře i beze slov. Ostatně, sotva se usadil, stačil jen jeden pohled a věděl jsem, kde jsme. Tedy, jak na tom vlastně jsme.
Krátce po Netharově příchodu dorazil Karel Čížek, který - řeknu to rovnou - pro mě byl největším překvapením dne. Opravdu, tušil jsem za jeho chováním, uvažováním a názory silnou osobnost, kterých si moc vážím, protože sám takový nikdy nebudu.
A rozproudil se hovor a teklo pitivo.

Admin s Lakejjou si padli do noty, Nethar se smál a vtipkoval a povídal s touto dvojící, ale o čem se bavili, to vědí jen oni, já zabředl do rozhovoru se Světlou, Aňou, Karlem a Tomášem.
Světla se bohužel brzy na to zvedla s tím, že musí domů. Do Lovosic. (Zdravím Severočešku!!!)
Tak nás ubylo. Nethar podepsal Šimonovu petici, Šimon se vydal hledat podpisy po celé čajovně a my - Aňa, Karel, Tomáš a já - jsme zabředli do filozofické debaty.
Co jsme řešili pak, to už nevím.
Pamatuji si, že čas utekl, najednou se zvedl Šimon, který nasbíral pár podpisů, a zaplatil. Rozloučil se s námi a odešel.
Tak nás zbylo sedm. Brzy pět, neboť se zvedl Admin (Filip), zaplatil, stejně tak Lakejja...a opustili nás.
Brzy po nich odešli Aňa s Tomášem, jehož odchod mě celkem vzal :-)
A tak zbyla trojice Nethar, Karel a Chemik.
Chemik se po cejlonu celkem často zvedal a chodil pryč, ale i tak stačil sledovat debatu obou pánů o SASPI a html a programování, neboť oni dva přišli s řadou nápadů, které by určitě stálo za to využít.
Před devátou jsme se nakonec zvedli a šli cálovat.
Leč, jaké Kinder surprise, když jsme zjistili, že tam stále visí vodnice s čajem. No co, třetinově jsme to zaplatili, každej pajdu, sbalili se a ze srandy si slíbili, že to tak nenecháme.
Před čajkou jsme se rozloučili s Karlem, který nabral směr hlavák, zatímco Nethar a já jsme šli směr Staromák. Tam stopnul Nethar metro, Chemik se spokojil s pěškobusem.

A je zde ono tragické vyústění.
Po ajsku jsme s Netharem vymysleli "pomstu". Pokud nemáte šajna, o co jde, doporučuji http://www.saspi.cz/diskuze/212-sraz-autoru-saspicz-praha
kde určitě počtete, co se stalo.
Bohužel, nečekali jsme s Netharem, že vtip zůstane nepochopen. Přiznám se, že za tou sumou stojím já.
"Tak jako to pětikilo vod nich chci zpátky," napsal jsem Netharovi.
" :-)) "
A bylo to tu. Pět set jsme fiktivně zaplatili každý, Nethar, Karel a já, aby všem bylo jasné, že tisíc pět set opravdu můžou zaplatit jen totální magoři, leč na foru na saspi jsme to nějak nestihli zformulovat tak, aby to bylo uchopeno správným ručníkem.
Admin, neb se připojil přes mobil, uchopil špatný ručník a než jsme zformulovali s Netharem další příspěvek, bylo pozdě. Následoval akutní telefonát Lakejje a oba dva se vydali na místo činu.
Co tam vyřešili, to nevím, leč bylo již pozdě pro dva vtipálky, jakými byli Nethar s Chemikem. Věřili jsme, že dobrá atmosféra u ostatních přetrvá až domů, že jejich uvolněnost bude pokračovat, leč narazili jsme na beton. Přímý náraz.
Následoval můj odchod na pány a když jsem se vrátil, s otevřenou hubou jako u filmu se Scarlett Johansson jsem sledoval, jak se Lakejja s Adminem vydali zpátky do čajovny, jak jsou nakrknutí, neboť vyrazili IHNED, což je fakt, který jsem nepochopil, stejně jako jsem nepochopil, jak si mohli myslet, co si mysleli.
Oběma pardón, leč zde na tomto blogu je Chemik pánem a můžete si myslet, co chcete, ale opravdu jsme pro rozumně uvažujícího člověka dali dost indicií, že jde o joke. Žert.
A dopadlo to jak s Kunderou. My jsme páni lidstva, jsme v sedle, takže z toho sedla musíme sletět na čumák.
Okamžitě jsme reagovali. Telefonát s Lakejjou jsem přetrpěl v mlčení, připadal jsem si jako v zákopu, kdy mi nad hlavou létaly Lakejjiny kulky, totiž její slova. Trrrrrrrr trrrrrr trrrrrr!
Nethar ani já nejsme zbabělci, okamžitě jsme uznali chybu, ač stále přesvědčení, že vtip to byl dokonalý.
Leč Netharův komentář na ICQ: "To je v prdeli."
A moje: "Pěkně se to zkurvilo..." mluví za vše.

Nu. Posypat hlavu popelem nepomohlo.
Vrátit minulost nejde. Připadal jsem si, jako bych žvýkal suchar - bez vody a bez masa, suchý suchounký kus chleba s trpkou příchutí.
Co víc dodat?
Posrali jsme to, ačkoliv si to nemyslíme :-D

Že jsme Adminovi ukrojili cestu domů cestou do čajovny, to nás mrzí, ale oba dva s Netharem máme shodný názor, kterým bych se zde nerad prezentoval.
Unáhlená rozhodnutí jsou často špatná, k dokonalosti dovedený fór je tím nepochopitelnější, čím dokonaleji se tváří.

"Čtyři muži nesou rakev. (Bylo nás pět.)"

Tak toť vše.
Na závěr dodám, že jsem si opravdu vaši přítomnost, dámy a pánové užil, jsem rád, že jsem poznal vskutku inteligentní osůbky, jejichž společnost je více než zábavná...
A snad jen můžu doufat, že se budu moct ještě setkat minimálně s duddem a Ekyelkou na druhém srazu Saspi kdesi v mýtickém mystifikovaném neexistujícím městě, Brně.
Snad se ještě uvidíme. (Mhm, druhý sraz Moravanů, nikoliv ten první...ten za týden :-D)

"Žert to byl dobrý, dokud Ti z žertu nevystřelili díru do prsou," pravil James a pohladil hlaveň svého kolta.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

re: estel

(Chemist, 9. 3. 2008 16:31)

Tjn :-D

Byla to fun, hlavně potom na saspi :-)

Fňuk :)

(estel, 9. 3. 2008 16:11)

Měla jsem tam být... :)

vtip2

(Nethar, 31. 1. 2008 23:01)

Tak jsem si to celé přečetl, krásně jsi to vystihl, Chemiku, krásně. Hlavně mě jsi krásně vystihl, jsem dojatý :-D A znovu jsem se tomu všemu musel zasmát, ach ty vzpomínky na naše nerozumné mládí ;-)

vtip

(Nethar, 31. 1. 2008 22:57)

Jaký vtip, to mě zajímá? :-D

re: Povídkář

(Chemist, 19. 11. 2007 19:08)

Bylo to skvělé, bohužel, vtip se vtipem nestal :-D

Joke:-)

(LuKa, 19. 11. 2007 19:00)

No, asi to tam bylo celkem dobré. Ten vtip je taky docela povedenej, škoda že nebyl zcela pochopen:D

re: Jodid

(Chemist, 18. 11. 2007 2:03)

No jak jsem snad zmínil, tenhle nestihnu, ale na ten další - a doufám, že bude - zkusím dorazit ;-)

Těším se

(Kaunaz Isa, 18. 11. 2007 2:00)

Jestli se objevíš v Brně na srazu, bude to jen dobře :)
Už se těším