Chapter One - Part One
"Z bodu A do bodu B se dá dostat různými cestami."
„Co to je za tetování?“ zeptala se černovlasá děvka, když jsem z ní pomalu slezl. Tělo se mi chvělo ustupujícím vzrušením, kolena se třásla vyčerpáním.
Její dech páchl cigaretami, mastné tuhé vlasy se jí lepily potem na tvář, unavené oči svědčily o dlouhé šichtě.
Odlepil jsem svoje břicho od jejího a posadil se na kraj postele. Lokty jsem zapřel do stehen, obličej schoval v dlaních.
„Nevím,“ řekl jsem popravdě.
Ucítil jsem, jak se zvedá, její ruce mě objaly kolem ramen, nenechavé prsty bloudily po mé hrudi zjizvené kérkou, jejíž význam i mně zůstával neznámý. Nebo zapomenut.
Dlouhými nalakovanými nehty mě škrábala na prsou, ukazováčky přejely moje malé bradavky, které pod jejím dotykem poslušně ztuhly. Obličej jsem dál schovával v dlaních, srdce mi divoce bušilo a pumpovalo do krve kyslík.
Tenkýma – ale pevnýma – rukama mě stáhla zpět na postel. Rozhodil jsem ruce jako panák na poli, zavřel oči a nechal její bloudivé prsty škádlit moje břicho, má bedra, můj rozkrok. Cítil jsem její malá pevná prsa, jak mi sjíždějí po pravém stehnu dolů, klekla si mezi mé nohy a žhavými polibky probouzela v mém údu další nával vzrušení.
Očividně jí jedno kolo nestačilo.
A tak jsme začali druhé.
Seběhl jsem ze schodů, za běhu si navlékl triko s dlouhým rukávem, přes hlavu přehodil obyčejné kožené sako.
Tak jako tolikrát předtím jsem cítil, že potřebuji nutně na vzduch. Prsa mne pálila, tetování jakoby se vpíjelo do kůže a hořelo, hrozilo, že z něj vyskočí plamínek a zachvátí mi celé tělo. Připadal jsem si jako v sauně, z obličeje skapávaly kapky potu, na zádech se od slané tekutiny tvořil dlouhý pruh vsakující se do černého trika.
Rozrazil jsem domovní dveře a pohlédl na černé nebe.
Noc se chýlila ke konci. Obyvatelé mého domu spali pevným spánkem pracujících občanů, zatímco já soptil na chodníku, z úst se mi hrnuly sliny a v těžkých hlenovitých chuchvalcích padaly na beton.
Potřeboval jsem dávku.
Rukama jsem se opřel o kolena, nahrbil záda, musel jsem vypadat jako opilec, který znovu přebral, dýchal jsem tak prudce, že plíce nestačily, hlava se mi motala, žaludek se mi podivně kroutil.
Pokusil jsem se narovnat, ale tělo mi sevřela další křeč, ruce jsem bezděčně vystřelil proti sloupu pouličního osvětlení. Z úst mi vytryskla směsice slin, hlenu, zvratků a krve. Koláč zvláštní barvy a pachu dopadl sotva metr ode mne, málem jsem do něj zahučel, jak mi povolily ruce, stačil jsem je ale znovu ovládnout a chytit se křečovitě sloupu.
Potřeboval jsem dávku, abych se uklidnil.
Výsadková loď měkce dosedne na povrch planety.
Dvacítka mužů rychlým hmatem uvolní pojistky bezpečnostních šestibodových pásů, pevná pružná záda vystřelí do snížené gravitace a opustí anatomicky tvarovaná sedadla.
„Pohyb! Pohyb!“ pokřikuje velitel s prýmkami poručíka. Stejně jako jeho muži je navlečen do bojové uniformy maskáčového vzoru, na hlavě lehká přilba s černým zrcadlovým hledím kryjícím kromě očí i nos, podbradník je pevně zapnutý. Krk chrání silný vyztužený límec neprůstřelné kevlarové vesty, přes níž je natažená vesta taktická.
Sumky jsou plné zásobníků, přes prsa bandalír s dalšími sumkami, křížem přes bandalír řemen automatické pušky černé barvy. Kolem pasu opasek s pěticí taktických granátů, k opasku je připevněna pochva s bojovým nožem. Okolo pravého stehna se vine elastický pásek s pouzdrem na automatickou pistoli. Kapsy maskáčů jsou naplněné vším možným, vytvářejí pevné vybouleniny věcí potřebných k přežití v nepřátelském prostředí.
Dvacítka chlapů v bojových uniformách námořní pěchoty vyběhne pomalu se otvírající výsadkovou plošinou ven, zaujme obranné postavení kolem lodi a vyčkává dalších rozkazů. Mikrofony interkomů jsou posunuty těsně před ústa, zrcadlová hledí se před jejich očima zapínají do bojového režimu, během nějž počítač zabudovaný v přilbě přehrává svému uživateli potřebná data.
„Pohyb! Pohyb!“ řve poručík do interkomu, pětice vojáků, kteří klesli na kolena, se zvedá a vydává se poklusem s ostatními ke svému cíli.
Ráno jsem se probudil a pohlédl na svoje ruce.
Od ramen dolů se táhla směsice ornamentů v černé barvě, od dlaní až po ramena líbivé černé obrázky, jejichž význam jsem sám nechápal, přes pletence horních končetin se zdánlivě napojovaly na kérku na prsou.
Posadil jsem se na kraj postele a tetování si prohlížel. Natahoval jsem před sebe ruce, obracel je a sledoval jednotlivé ornamenty, jak na sebe navazují, jak se proplétají. Chvíli jsem bezcílně očima hledal nějaký detail, který by mi napověděl, kde se na mě tahle kérka vzala. Nakonec jsem to vzdal a šel si umýt obličej.
V koupelně na mě čekal.
Můj odraz. V zrcadle jsem sledoval obraz člověčí trosky. Možná třiatřicetiletý chlap s krátkými hnědými vlasy, postava stejně nahá, jako můj zmatený mozek. Očima jsem spočinul na svých prsou. Zvláštní obrazce se mi tam linuly v kruzích, takže výsledný obraz působil dojmem ohnivé koule s malými plamínky okolo sebe. Plamínky byly stočené proti směru hodinových ručiček, stejně tak každý lichý kruh ornamentů. Těch kruhů bylo sedm, pouze druhý, čtvrtý a šestý kruh obrazců se točil po směru hodinových ručiček.
Každé ráno jsem se probouzel a
hleděl svém odrazu v zrcadle na podivný kruh tetování, Nebylo mé jediné.
Tedy kromě kérky na rukou, se kterou jsem se dnes vzbudil, jsem věděl o další.
Na levém předloktí jsem měl vytetován nějaký citát v jakémsi cizím jazyce,
o kterém bych ani nevěděl, že existuje. Ale význam těch slov jsem znal.
Voják nežije. Voják přežívá.
Komentáře
Přehled komentářů
...a já taky!!! :-P
Re: Ekyelka
(Chemist, 3. 2. 2008 18:31)
Díky moc, Eky, za podporu. Přemýšlím o tom, že bych sem hodil celou první kapitolu (a dál se na to vykašlal), zatímco na saspi se vykašlu taky :-)
Svoji knihu bych taky chtěl mít :-D
...
(Ekyelka, 3. 2. 2008 18:05)
Přečteno, očekáváme další pokračování pokud možno vzápětí.
Jak jsem se už zmínila předtím: tvoji knihu bych chtěla mít. Třeba i před svojí vlastní.
Re: Nameless + Nethar
(Chemist, 29. 1. 2008 22:16)
Zkoušky dám. Když ne teď, tak napodruhý nebo napotřetí.
Nethare, díky za podporu a za názor :-P
...
(Nameless, 29. 1. 2008 16:11)to se ti nedivím, zkouškové určitě není příjemný ... ale věřím, žezkoušky uděláš :)
Re: Nameless
(Chemist, 29. 1. 2008 13:28)
...asi pomalu :-D
Tohle je sotva čtvrtina první kapitoly, která je zároveň nejkratší...
Ale jde to hrozně pomalu. Nesnáším zkouškové.
...
(Nameless, 29. 1. 2008 6:22)
hmmm ... celkem mě zajímá, jak budeš pokračovat, je to dobré :)
re: Adrastejš
(Chemist, 27. 2. 2008 15:18)